Bude lepší když mě budete považovat za řadovou krávu.

Emilie Autumn

24. srpna 2010 v 9:25 | Pleague rat |  Já a hudba
nejdřív informace mnou nestydatě ukradené z této stránky a potom můj vlastní názor


Emilie Autumn


Ty, které nezasáhne hned, může zasáhnout později, někdy v budoucnosti. Zní to jako rutinní radarové klišé, nicméně symptomy zásahu hudbou Emilie Autumn se projevují ustavičným utvrzováním v onom osudovém a pokorném "ano" a "vím proč". Její dovednosti jsou neohraničitelné: hraje na housle a cemballo, zpívá, sama si všechno píše i produkuje a svépomocí vytváří i většinu bizarních oblečků pro sebe i své Bloody Crumpets. Není to málo, ale nejspíše ani dost, kreslí, maluje i ilustruje všechny své doprovodné vizuály, web si dělá sama a vydala i poezii ve formě audioknihy. Před Vánoci vyšla její první kniha "The Asylum For Wayward Victorian Girls". Tímto dnem prý její život literally začal. Kniha je ručně ilustrovaná, se zápisky a obrázky z jejího deníčku, která má předložit její vyšinutý svět, její zážitky a, jak sama říká, "depresivně veselé příhody" z pobytu v blázinci... Její muzika těží z principů barokní hudby a kombinuje je s prvky melodického popu, tvrdšího rocku a zpátečnické, ale detaily přesycené electro hudby. Zní to morbidně, přesto: klasické cemballo, umělá sekce smyčců z plastového orchestru jako doprovod, živé i elektrické housle a violoncella jako sóla i odpovědi, základní klávesy znějící jako "polyfónní" zvonění staršího mobilu, vokály školeným mezzosopránovým zpěvem nebo téměř až deathmetalovým hrdelním growlem, rytmy plné štěrkání, cinkání a žgvrčivého kopání, znějící jako by je udělal Patrick Wolf nebo Nine Inch Nails... Sebedestruktivní texty o nevěře a znásilňování, sebevraždách, burleskních příbězích i neužitečnosti umění, které jsou neuvěřitelně osobité a kruté, jsou brutálním odrazem pobytu v instituci pro choromyslné. Svým přinejmenším atypickým vývojem vytvořila svůj žánr, který nazvala "victoriandustrial".
Tvrzení o nedoceněné postavě umělce se opět paradoxně opakuje. Emilie Autumn, ta znamenitá houslistka, byla kdysi vyhozena z konzervatoře kvůli svému nevšednímu výzoru a bojkotování tradičních studijních povinností a interpretace klasické hudby. Zjednodušeně, měla červené vlasy, fixem pokreslený korzet a tvrdila, že klasika je klasikou i s elektrickými houslemi. Tento příběh se v drobnostech liší na wiki, na jejím webu i v zahraničních článcích, prezentuji proto verzi, kterou distribuovala Emilie Autumn osobně a kterou jsem slyšel na má ušiska. Bylo vyprodáno.
Emilie Autumn - Opheliac (2006)Další klasický příběh navazuje - nahrává ve svém domácím studiu, které nese jméno The Asylum (= útočiště, psychiatrická léčebna) a zakládá svůj label Traitor Records. Její první deska je pravděpodobně odrazem nedoceněnosti, prezentuje Emiliiny řemeslné schopnosti v roli houslistky. Nahrávka "On A Day" z roku 2000 je řízena melodiemi mistrů klasické hudby. Bachem, Corellim i Leclairem. Druhá deska s titulem "Enchant" vyšla v roce 2003 a dokládá první pokusy Emilie, jak vytvořit zajímavou a atypickou desku. První vydání této relativně zdařilé, divně popové a až nemístně irsky folkové desky obsahuje tajemnou hádanku, jejíž vyluštění je příslibem zajímavé výhry. Dosud nebyla rozluštěna. V roce 2006 vydala EP "Opheliac", které jí svou kvalitou, brutalitou, "victoriandustrialem" a větším úspěchem zaručilo vydání dvojdiskového alba stejného titulu a razantně větší slávu jejímu jménu, jež jí umožnila cestovat napříč kontinenty a oslovovat více a více posluchačů. Její specifický žánr je jakousi magickou kombinací výsostného hudebna i marketingu. Osloví v řádech teenagery (burleskními a téměř nevhodně dráždivými výstupy s gangem obnažujících se žen), adolescenty (sorty emo i gothic), lehké metalisty (texty typu "Are you suffering I want to see your pain"), ale nenechme se mást, osloví i hudby znalé (kvalitami) i ty jí podobné, narušené (vystupňovaně depresivními naivitami a hloubavě sebekritickými texty).

***

Ano, EA, ona žena která změnila celý můj život. Pamatuji si přesně svůj první poslech Ghotic Lolity, první písně kterou jsem od ní slyšela. (Kdo na mě při slově "lolita" vyrukuje s Nabokovem, ať si mě nepřeje. Já nemyslím nějakou erotiku (i když EA do oné Nabokovy lolity určitě nemá daleko xD) jestli netušíte co tím myslím koukněte se raději sem)  Pamatuji si ten pomalý internet, který mě zanechal zírající na Youtube a otevírající hubu na prázdno, zatímco na obrazovce se míhalo slovo "loading". Začínala jsem od Enchantu, od alba které je snad nejjemnější muzikou jakou jsem kdy poslouchala. Potom jsem přes God help me přešla k Opheliacu. Dlouho jsem nechápala, jakto že pojmenovala album po takové směsce skřííípááníííí a ječení. Díky ní jsem objevila svět lolity, svět panenek. Aktuálně se většina mojich myšlenek točí buď kolem budoucnosti (co budu dělat až dopracuju s FMA? Jak mám takhle žít dál?) kolem lolity (bojím se to začít nosit ale miluju tu módu.) nebo okolo Nirvany a hudby....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Chloë Noir Chloë Noir | Web | 26. září 2010 v 10:10 | Reagovat

Preboha..ghotic :D Dúfam, že je to preklep.
No ale to je off topic. emily mám rada, je to skutočne zaujímavá interpretka, aj keď sa priznávam, že keď som nejakú jej piesen počula prvýkrát, tak ma nejako nezaujala...až potom na opätovné vypočutie. Ale to je u mna bežné, tak sa mi to stalo aj goth rockom a teraz bez neho neveim žiť :D
A cííí..tá ženká má dokonalý style :D

2 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 22. června 2011 v 21:43 | Reagovat

Chceš vyhrát Minibike, R/C model Ferrari, originální hru COD:Black Ops nebo MP4 přehrávač ? Koukni se na http://raketka.cz/soutez-c.-1 a zůčastni se letní soutěže raketka.cz

3 pleaguerat pleaguerat | 28. června 2011 v 15:23 | Reagovat

[1]: určitě je to překlep, s odstupem ano..:D

[2]: nechci kámo, nechci

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama